Zimní sraz turistů Police nad Metují

17.02.2019

Martin Pesler

Ve dnech 14. - 17. 2. 2019 se konal již 16. český zimní sraz turistů a zároveň 52. Slovenský zimný sraz KST v Polici nad Metují. Na Slovensku se nenašel pořadatel a tak byly oba srazy vlastně pohromadě a spíše to připomínalo mezinárodní sraz.

V rámci akce bylo i zimní táboření a tak po několika letech neúčasti na podobných akcích bylo rozhodnuto. Ve čtvrtek hned z práce míříme tedy s Vláďou na sraz vlakem a přijedeme až po osmé večer a po prezentaci míříme k hospůdce U Pavla, kde je vlastní táboření. Kolem desáté tak stavíme stan a pokoušíme se následně dostat dovnitř. Tam je už nabito, je tu plno známých, hraje kytara, zpívá se. Tady bude určitě dobře.

Pořadatelé si pro nás sice připravili 4 lyžařské trasy a 5 pěších, a já ještě pár dní před přemýšlel, že si vezmu s sebou běžky, ale obleva nakonec rozhodla. Já přeci jen mám daleko raději prašan, než jarní firn. Po ránu zmrzlý a zledovatělý a odpoledne kašovitý. Trasy byly poměrně dost kráceny, ale skalní lyžaři si nakonec taky zalyžovali.

No a já s Vláďou jsme si naplánovali trasy vlastní. V pátek ráno sjedeme autobusem do Machova, odkud vyjdeme na majestátní skalnatý vrchol Bor. Ráno je v údolí všude mlha a my postupně vystupujeme nad inverzi, tam nás čekají již parádní rozhledy a vůkol nás zimní krajina. Nahoře již na polské straně se nachází skalní labyrint Bludných skal (Bledne Skaly). Nejdřív začneme vyhlídkou, které dominují Krkonoše, vidět jsou hřebeny Broumovských hor, hraniční Javoří hory a v Polsku Soví hory. Dál již sestupujeme mezi skalky a různě prolézáme skalním labyrintem nevysokých, ale malebných skalních hrádků a věžiček. Některé skály jsou pojmenovány, jsou tu různé chodby, průlezy, některé dost nízké či úzké. Na své by si tu určitě přišly děti, je to moc pěkné, teď v zimě zasněžené, oklouzané a místy zledovatělé. Po projití labyrintem obejdeme kousek zpět a přes Bukowinu s nádherným výhledem do kraje sejdeme do Pstražne. Kde je pěkný skanzen. Zde definitivně přejdeme hranici a míříme přes Závrchy do Vysoké Srbské. Tam se stavíme v hospůdce ukojit hlad i žízeň a mezitím se jako zázrakem rozplyne inverze a je nádherné prosluněné pozdní odpoledne. Přes Bezděkov pak dojdeme do Police, ještě stihneme muzeum stavebnice Merkur, s kterou jsem si jako malý hrával. Pak si dáme dobrou večeři, po ní dojdeme do kavárny na kávu i čaj, mají i výborné zákusky a opět plno známých. Popovídáme si a pak opět na tábořiště k poslechu kytary i zpěvu. Noci jsou na srazu a akcích vždy krátké.

V sobotu si dám aspoň kousek Broumovských stěn a pak snad ještě stihnu Ostaš. Už od rána je nádherně jasno, ráno asi tři pod nulou. Vyjdu z města kolem zelené kapličky a křížové cesty. Kdysi tu procházela poutní cesta do polských Vambeřic, kde je známé poutní místo, a proto jsou tu všude na ní památky v podobě kaplí, křížů. Já pokračuji na Hlavňov a po Pánově cestě na hřeben Broumovských stěn. Cestou nezapomenu navštívit vyhlídky Supí hnízdo i Skalní divadlo s nádhernými výhledy. Terén je těžký a místy pěkně zledovatělý. Je tu i dost účastníků srazu a opět potkávám známé a o tom potkávání to také je. Následuje známá Hvězda s kaplí i turistickou chatou, výhledy. Ještě si přidám okruh na Honský Špičák a pak už mířím na stolovou horu Ostaš. Na vrcholu je napřed skalní bludiště a pak se vystoupá na vrcholovou plošinu, kde jsou opět vyhlídky. Paráda. Slunce nádherně ozařuje zasněžené skály i hřebeny kopců v pozadí. Pak už mi zbývá jenom sejít do Police a cesta prochází přes Nebíčko a je tu i pěkná sochy anděla. Tentokrát jdu přímo na tábořiště a vezmu to po okraji louky a ještě pozoruji nádherný západ slunce, pak večeře a v sedm slavnostní zakončení na náměstí. Po nezbytných stručných zdravicích předsedů obou KČT, šéfa organizačního štábu, starosty města, dostávají ještě ocenění nejmladší, nejstarší, nejpočetnější skupina atd. Zazní i salvy z pušek a také postupně česká i slovenská hymna. Každá akce jednou skončí a tato se vydařila. Naše díky určitě všem organizátorům, bylo to skvělé.

V neděli už jenom líně balíme stan, věci a domů nespěcháme, vždyť komu by se po nádherně strávených dnech chtělo opouštět ve spěchu krásná místa. Nezbývá než se těšit na další vydařenou akci.