Tisícovky západní Šumavy

31.08.2018

Michal Šulc

Šumava je rájem tisícovkářů. Nachází se zde totiž necelá polovina z celkem asi 580 tisícimetrových vrcholů u nás. Mým cílem byla v polovině srpna její západní část, a sice Železnorudská hornatina.

V úterý hned po obědě se úspěšně uvolňuji z práce, přetrpím asi 200 km českých silnic a v podvečer přijíždím do sympatického hotelu v Železné Rudě, kde kromě mě spí jen asi dalších pět hostů. Je celkem dost brzy, takže neváhám a zajedu si ještě do České Kubice, odkud svižným tempem vyrážím na Čerchov a jeho vedlejší vrchol Skalku, což jsou jediné dvě tisícovky Českého lesa. Cesta vede převážně původním bukovým lesem, který mám opravdu rád (NPR Čerchovské hvozdy). Asi za hodinu jsem na vrcholu Čerchova, kde už není ani živáčka, a tak se chvíli kochám pěkným výhledem a obdivuji Kurzovu rozhlednu z roku 1905, v tento čas již bohužel zavřenou. Jako pěst na oko zde působí zdevastované bývalé vojenské objekty včetně zbytků ostnatého drátu. Předtím, než seběhnu kolem České studánky zpět k autu, si ještě odskočím na nedalekou Skalku, zalesněný vedlejší vrcholek bez výhledu, přes který vede zelená turistická značka.

Ve středu ráno vyrážím po modré směr Pancířský hřbet. Postupně zdolávám tisícovky Pod Pancířem, Pancíř (na vrcholu s turistickou chatou a rozhlednou), Habr a nejvyšší horu hřbetu Můstek. Zdolání dvou západních vrcholů Můstku znamená cestu zpět do údolí, to však výkonnostnímu turistovi nemůže nijak vadit, neboť čím větší převýšení, tím větší sranda. Přestože si myslím, že jsem obě vrcholové skalky našel, procházím si tento romanticky rozeklaný výběžek celý. Vracím se nahoru k turistickému rozcestníku a vyrážím na Jedlovou, osamocenou tisícovku mimo turistické cesty. Vrchol s dřevěnou cedulí a s vrcholovou knihou nalézám poměrně snadno a pokračuji na Prenet a následně Malý Prenet s velmi pěkným výhledem na vodní nádrž Nýrsko a celý protější Špičácký hřbet. Z Malého Prenetu to beru šusem přímo do Zelené Lhoty. Cestou nicméně neodolám a uvíznu na delší čas v pralese borůvek a ostružin. Ze Zelené Lhoty pokračuji po zelené a poté kousek po červené na pěkné tisícovky Na Výšině a Lovečná. Protože je bohužel již poměrně pozdě, přehodnotím svůj původní plán jít zpět po hraniční hřebenovce a vyrážím po červené asfaltové "magistrále" směr Černé jezero a Železná Ruda. Před Černým jezerem si ještě odskočím na přístupný severní vrchol Jezerní hory a pak už hurá k jezeru, kde je - až na dvě turistky, co se zřejmě rozhodly spát na břehu pod širákem - liduprázdno. Dále pokračuji tzv. Rozvodskou cestou kolem Malého Špičáku na Špičák. Tam vylezu na vrcholovou skalku a protože ještě není úplná tma, chvíli si zamedituji na rozhledně. Pak už pokračuji potmě zpět do Železné rudy.

Ráno se vydávám autem kousek na německou stranu, odkud chci zdolat hraniční hřebenovku. Myslím, že hraniční pěšiny jsou v českých horách to nejhezčí, kam se může turista - samotář vydat. Při výstupu na Svaroh sice nejprve míjím davy německých důchodců sklízející česačkami borůvky, nicméně dále to už je to přesně tak, jak jsem čekal - opravdová paráda. Otevírá se mi krásný výhled jak na německou stranu Šumavy s Velkým Javorem, tak i na českou stranu včetně Pancířského hřbetu. Postupně zdolávám Velký Kokrháč, Čekání, jižní vrchol Ostrého (chvíli mi trvá ho správně identifikovat) a dominantní Ostrý. I když několik euro mám, odmítám zde čekat v davu na německé pivo a pokračuji dále po hranici na severní vrchol Ostrého, Holi a Helmwald, jejichž vrcholy leží přímo na hraniční pěšině. Chvíli váhám, zda se vydat na nepřístupné Lomničky (NPR Královský hvozd), nicméně nakonec dodržím svoje pravidla, obracím se, a vracím se stejnou cestou zpět.

Svůj krátký výlet na Šumavu hodnotím kladně, zdolal jsem 23 tisícovek, více než 90 km a převýšení přes 4.500 m.