Sešli jsme se v Pikovicích

21.08.2018

Martin Pesler

V sobotu 4. srpna se konal 8. ročník pochodu Kudy chodili trempové aneb sejdeme se v Pikovicích, kam jedeme už v pátek, a jako prolog absolvujeme procházku nad nedaleký soutok Vltavy a Sázavy na vyhlídku Orlí hnízdo, odkud je skutečně krásný pohled jak na soutok, tak i na Davli.

V sobotu vstáváme značně brzy a já vyrážím na padesátikilometrovou trasu. Po červené proti proudu Sázavy, krásný úsek s výhledy po Posázavské stezce. Takže po ránu obdivuji Pikovickou jehlu a výhledy z Klimentovy a Raisovy vyhlídky. Škoda jen, že v Sázavě je šíleně málo vody, takže vodácké "ahoj" nehrozí. Duše se místy vznáší nad skalami... říčko, moje Sázavo... v klínu rozervaných skal... se tu skutečně naplňuje.

Pak vystoupáme do obce Hostěradice s první kontrolou a lesními a polními cestami stoupáme z údolí do Netvořic. Vyhneme se tím asfaltovému úseku po značce. Z Netvořic nás pak dlouho vede zelená značka. Začíná řádně připalovat a každý, byť jen malý stín, je vítaný. Projdu přes několik osad a malých vesniček a v Jablonné kolem zdi zámeckého parku. Stezka chvílemi prudce stoupá a já musím v každém kopci odpočívat. Pak scházím do Měřína na břehu Slapské přehrady, kde neodolám, svléknu se, chvíli si zaplavu a ochladím aspoň trochu tělo i hlavu. Výše v restauraci si dám kromě piva i malinovku a šlapu dál.

Přes Stromeč se dostaneme k modré trase, po ní na Pexův luh a dál kousek po žluté. I tu ale opustíme a následují za sebou tři nádherné vyhlídky na Vltavu. Postupně Bednář - nádhera, pak Máj - ta je přímo exkluzivní a pozorovat odtud zakleslý meandr řeky, to by se dalo snad věčně. Pak opět dolů. Musím odpočívat a došla mi voda. V osadě Proudy ji vyprosím od starého trempa. Má nádherný výhled na řeku z verandy. Naproti někde u vody je legendární osada Ztracenka. Dál následuje Smetanova vyhlídka a opět jsem naprosto unešen výhledem na kroutící se řeku ve skalnatém údolí. Řeka je nadržená nádrží Štěchovice, kdysi předtím tam byly Svatojánské proudy.

Mezitím se zatáhlo a začne krápat. Dojdu do Třebsína, kde si pro změnu dám ovocného birela, krásně osvěží. Následuje Závist a neznačeně na žlutou. V popisu se trochu ztrácím a netrefím přesně trasu, ale do cíle v Pikovicích nakonec zdárně dojdu. To už je dávno po dešti a opět strašné horko. Jsem moc rád, že jsem v tom horku tu 52 km dlouhou trasu absolvoval. Konec konců, pro turistu je to krásný dárek k narozeninám, a tak jsem to tím pochodem krásně turisticky oslavil a nehnal se - na trase jsem strávil něco přes dvanáct hodin.