Osmistovky Žďárských vrchů 2018

23.09.2018

Michal Šulc

Předposlední sobotu v září vyrážím na Osmistovky Žďárských vrchů. Akci pořádá Bratrstvo Žďárských vrchů a její start i cíl jsou v obci Krátká. Cílem účastníků akce je za 24 hodin zdolat všech 16 vrcholů (základní trasa) nebo 17 vrcholů (bonusová trasa) vyšších než 800 metrů nad mořem. Trasu je možno pojmout výletně, turisticky i sportovně, záleží na každém účastníkovi. Na každého, kdo cíl splní, čekají v cíli zajímavé rukodělné ceny a vynikající polévka dle vlastního výběru.

Přestože jsem coby Novoměšťák a příznivec Žďárských vrchů byl na všech osmistovkách (a troufám si tvrdit, že i na valné většině sedmistovek) již mnohokrát, na tuto akci se vždy velmi těším. Je možné totiž volit nové varianty postupu i taktiku zdolávání vrcholů, což mě opravdu baví. Mým cílem pro letošek bylo zkrátit trasu co možná nejvíce a zlepšit svůj dosavadní čas. Obojí se mi nakonec zdařilo, byť trochu kuriózně...

Ráno se na startu pozdravím se známými organizátory a vyrážím - takto poprvé -směr Malinská skála. Míjím Drátník a ocitám se u rozcestníku Dráteníčky-rozcestí. Na Malinskou vede červená značka, já však inovativně vyrážím přímo nahoru ke skalní věži Výspa. Je zde pěkná divočina, nicméně první prudší stoupání zdolávám docela rychle a za chvíli si již značím do kartičky první zdolanou osmistovku. Následují Suchý kopec, Křovina, Lisovská skála a Devět skal. Odtud tentokrát nejdu "severní" cestou na Kamenný vrch, ale pokračuji standardní hřebenovkou na Žákovu horu. Žákova hora je bohužel bez výhledu, kdysi zde však stávala dřevěná rozhledna, která třeba bude ještě někdy obnovena.

Dále pokračuji po červené až k silnici na Svratku, hned za silnicí však červenou opouštím a jdu přímo za nosem na Šindelný vrch. Tato zkratka se mi zdá užitečná, je zde ale trochu mokro, takže za chvíli se ocitám po kolena v bahně. Následné čvachtání v botách trvá naštěstí jen chvilku. Ze Šindelného vrchu pokračuji kolem pramene Sázavy směr Kamenný vrch. Těsně před vrcholem najednou koukám, jak asi deset metrů ode mě peláší statná bachyně se čtyřmi mladými. Obdivuji jejich ladný běh, nicméně to je to jediné, co se mi na této situaci líbí. Divočáci se naštěstí rychle ztratí, takže značím do kartičky vrchol a zrychleně pokračuji směr Tisůvka. Cesta částečně vede po bývalé modré značce, která tudy kdysi vedla, a značky jsou ještě místy vidět. Na Tisůvce mě čeká obtížnější výstup na Čertův kámen, kde je kontrola. Pak pokračuji přes Cikháj na Fryšavský kopec a Křivý javor. Zde se nachází přibližně polovina trasy, takže malá svačinka přijde vhod. Kontroluji záznam trasy v telefonu. Daří se mi sice pořád držet tempo 7 km/h, nicméně gps ukazuje 28 km místo plánovaných 26 km. Asi jsem to trochu při přípravě na mapy.cz proměřil.

Dále se vydávám na Paseckou skálu, nikoli ovšem přímo přes Fryšavu jako obvykle, ale severněji přímo na Kadůvek. Inovace by to byla dobrá, nebýt toho, že jsou zde ohradníky, zvířata, zemědělci a mokřiny. Takže ve výsledku jsem si cestu nezkrátil a ještě se připravil o možnost dát si kofolu v hospodě. Začínají mě navíc dost bolet nohy, takže zpomaluji. Po Pasecké skále zdolávám Kopeček a Pohledeckou skálu. Zde je kontrola umístěna poměrně obtížně na jedné z bočních skalek. "Náhradní řešení" - na rozdíl od minule - bohužel nenalézám, takže tam musím vylézt. Následuje Bohdalec, což je nová osmistovka. Zajímavé je, že ve staré mapě Žďárských vrchů je uvedeno tuším 802 m.n.m. Z Bohdalce pokračuji na Buchtův kopec a konečně na Vysoký kopec, aneb to nejlepší nakonec. Na závěr se ještě vyhecuji a přímo přes pole se snažím co nejrychleji dorazit na Krátkou.

Závěrečná snaha se vyplatila. Svůj nejlepší čas jsem zlepšil o jednu minutu a trasu jsem si zkrátil o 800 metrů:-) V cíli kromě diplomu, pěkné ceny a gratulací dostávám vynikající gulášovku a bezinkovou limonádu. Už se těším na další ročník!