Cesta hrdinů SNP - Přechod Malých Karpat

22.07.2018

Martin Pesler

Na přechod Malých Karpat vyrážíme opět s Vláďou ve dnech 10. - 13. července a před začátkem akce máme opět mnoho otazníků, zda vydrží Vláďova noha a co počasí, které také nemá být moc ideální. Má se tím zakončit náš letitý projekt, a to putování po Cestě hrdinov SNP, kdy jsme z Dukly vyšli v létě roku 2015. Tenkrát jsme to chtěli jít celé najednou, ale nevyšlo to. Po etapách však postupně pokračujeme dále.

A tak v úterý jedeme vlakem přes Brno a Kúty a vysedáme na zastávce Buková, odkud je to doslova pár kroků na červenou magistrálu. Čeká nás putování nekonečnými bukovými lesy. I v těchto horách jsem již dříve byl, ale zpravidla brzy na jaře či později na podzim, ale nikdy ne v létě. Zkraje nás vedou pohodlné cesty lesem a pak nepříjemný úsek kolem prašného kamenolomu Buková po asfaltu a na pražícím slunci, naštěstí ne moc dlouhý. Kousek za ním ze silnice odbočujeme do lesa. Jsme 250 metrů nad mořem a kolem chat vystoupáme na první skalnatý kopec - na Havraniu skalu, asi 600 m.n.m. Zde se rozhlédneme, na obzoru atomová elektrárna Jaslovské Bohunice.

O kousek dál začíná NPR Záruby chránící přirozený bukový les, a tak je to tu místy jako v pralese. Jdeme bujnou vegetací sahající do pasu, a tak jsme za chvíli pěkně mokří. Začalo totiž drobně pršet a v dálce hřmí. Dalším vrcholem je nejvyšší malokarpatský kopec Záruby, měřící 768 m.n.m. a na vrcholu skalnatý. To již prakticky přestalo pršet, a tak nám nic nebrání výhledu na táhlé zelené nekonečné kopce. Pokračujeme po skalnatém hřebínku dál a mokrý vápenec sakra klouže. Na konci je zřícenina hradu Ostrý kameň. Trochu ho prolezeme a klesáme do údolí. Opět někam na 300 metrů nad mořem. Pak následuje opět stoupání, občas i kousek klesáme, prostě jak na houpačce. K večeru projdeme kolem loveckého zámečku Mon Repos a stoupáme na Amonovu lúku. Tam skutečně nacházíme přístřešek, a tak je pro dnešní noc rozhodnuto.

Druhý den ráno zahajujeme stoupáním na Klokoč a opět je to hezký kopec s loukou na vrcholu. Pak dolů nějaká ta sedla a opět nahoru na 752 metrů vysokou Vápennou. Ta je opět skalnatá a ozdobená malou rozhlednou. Opět začalo pršet. To určitě proto, abychom nezapomněli, jak mokrý vápenec klouže. Z vrcholu navíc opět strmě scházíme až dolů do Sološnické doliny do nějakých 260 metrů nad mořem. Stále drobně prší a v údolí poblíž rozcestí je přístřešek, a tak se tu najíme, uvaříme i kávu a odpočineme si. Vláďovi se zase o slovo hlásí bolavá noha. Ta se asi po hodinovém odpočinku uklidní, déšť také zvolna přestává, a tak pokračujeme dál. Stále hluboké bukové lesy, zpestřené občas skalkami, loukami a vrcholy. Pěkná louka je Čermákova, a tak si tam v přístřešku opět na chvilku sedneme. Následuje pěkný vrchol Skalnatá a opět jsme přes 700 m.n.m. Pak pěkně zvlněná hřebenovka a večer jsme v sedle Pezinská Baba. Stavíme se na pivo a najdeme nedaleký přístřešek, který je sice velikostně skromnější, ale přespat se tu dá.

Třetí den putování začíná jasnou oblohou a je i tepleji než předchozí den. Ze sedla stoupáme na Konské hlavy a pak následuje vrchol Somár. Z obou jsou částečné výhledy, z druhého už tušíme na konci Kamzík. Pak už hřebenovka dlouho klesá a kopce jsou nižší, ale bukové lesy jsou stále hezké. Poté co mineme hájovnu Bílý Kříž, přibývají přístřešky, studánky, lidé, cyklisté a celkově je to tu upravenější. Odpoledne jsme na 439 metrů vysokém vrchu Kamzík s televizním vysílačem přímo nad Bratislavou. Následuje sestup, cestou je ještě nová dřevěná vyhlídková věž s krásným výhledem na město. Sestoupíme do města a přes Horský park, míříme na Slavín a z něj dolů do Mlynské doliny. Den se již pomalu nachyluje. Vystoupáme na zalesněný kopeček, nad rodinnými domy. Poslední běžci opouštějí les a my si můžeme rozložit spaní, přespíme tu pod širákem.

Poslední den nás čeká v podstatě jen kousek. Ráno seběhneme dolů do další bratislavské čtvrti a hned stoupáme do lesů. Tak postupně obcházíme Devínskou kobylu a vystoupáme téměř na její vrchol, odkud je výhled na Dunaj a les větrných elektráren v Rakousku. Pak už jen bukovým lesem dolů a po desáté dopolední jsme na Devíne, kde cesta u hradu končí. Pod námi soutok Moravy s Dunajem a cesta tu končí i nám. Vláďa to se mnou došel, a tak jsme dokončili naše putování po Cestě Hrdinů SNP, magistrály o celkové délce téměř 750 km, vedoucí přes celé Slovensko.